(pokračování z minulého dne)

Ne, nenapadlo jej modlit se za svou záležitost a zároveň nevěděl, jak správně holčičce odpovědět. Jak mohl připustit, že se nemodlil, když svou malou učil, že se má za problémy modlit? A proč vlastně Boha neprosil o pomoc? Myslel si, že Bůh nemá čas zabývat se školními sešity? Na druhé straně, kdyby teď řekl, že se modlil, ale sešit se neobjevil, ublížilo by to víře jeho dcerky? Rychle se rozhodl, že bude nejlepší říct pravdu.
„Ne, zlatíčko, neprosil,“ přiznal neochotně.
„Tak se, tati, pomodlíme.“ Společně si klekli a jako první se modlilo dítě. Pak se pomodlil Lukáš, přiznal svou slabou víru a poprosil o zásah do situace.
Dvě hodiny po modlitbě zazvonil telefon. Neznámý člověk sešit našel.
Lukáš dodnes přemýšlí, co by se stalo, kdyby se nemodlili. Připomínal mu Bůh, že o něm ví a stará se o každý detail lidského života? Byla to lekce, na kterou nikdy nezapomene.


(Ukaž mi cestu, Maranatha o.s. Praha 2011)