Čas od času nám média zprostředkují dojemný a někdy i dramatický příběh záchrany života. Sám jsem se nedávno stal svědkem příhody, u které ale televizní kamery ani ostatní média neasistovaly. Bylo jarní nedělní ráno a na svazích pod Lysou horou ještě ležel sníh. Stoupal jsem strmým svahem, od úst mi v chladném vzduchu šla pára. Nikde nikdo. Pak jsem ale kousek před sebou zaregistroval pohyb a uslyšel zvuk, jako když někdo pokládá kameny. Byl jsem zvědavý, co se to děje.
Po pár metrech stoupání jsem uviděl staršího chlapíka (v mých letech), jak vedle kmínku mladého smrku staví hromadu z kamení. Všiml si mého překvapeného výrazu, a tak mi vysvětlil, že smrček někdo vyvrátil a on se ho snaží zachránit. „Mohu nějak pomoct?“ zeptal jsem se. Odpověděl, že už by ta hromada mohla stačit. Časem se prý ukáže, jestli se záchrana podařila. Rozloučil jsem se pro Lysou horu typickým pozdravem: „Ahoj!“ On se vydal dolů a já stoupal nahoru...

(pokračování zítra)


(Pastorův blog, Advent-Orion 2010)