Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!
(Bible - Žalm 19,15)
Myslet si, že vnější okolnosti by mohly člověka učinit šťastným nebo nešťastným, je velký omyl. To, co dělá člověka šťastným nebo nešťastným, je jeho vlastní srdce.
(autor neznámý)
Jaký krásný balkon...
Jaký krásný balkon si zřídila paní Pionteková! Upřímně řečeno: Nikdy bych vlastně nevěřil tomu, že má tolik smyslu pro přírodu a lásku ke květinám.
Přední čelní strana vyzdobena gerberami proloženými polními chrpami; klenutý strop tvoří vzácné gloxínie; v řeřiše na rohu balkonu se činí včely a čmeláci; bílé sedmikrásky na správném místě; a divoké dívčí petúnie, při těch člověk musí myslet na Itálii.
Také červeně lakovaná konvička na květiny je tady a nad ní obrázek krajiny, který představuje rozbouřené moře, a také loď a maják v dálce.
Jak jsem říkal, neřekl bych to do ní. Hubuje svého muže před ostatními lidmi a má velmi hlučný hlas.
Ale lidi možná nelze soudit podle maličkostí. Kdo má takový balkon s květinami, ten musí nosit někde v srdci tichou rajskou zahrádku.
„Paní Pionteková,“ řekl jsem, „máte ten nejhezčí balkon, jaký jsem kdy v životě viděl.“
„Že ano?“ volala se zářícíma očima. „Celá ulice puká závistí.“
(Vitamíny pro duši, Vyšehrad 2004)