00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do denního režimu!

Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti...
(Bible - Zjevení Janovo 21,3-4)

Hodiny můžeme posunout zpět, čas nikoliv.
(J. Kratka)

Jak dlouho ještě?


Malý Jirka se nemohl dočkat, až zase pojede k babičce a dědovi. „Tatínku, jak dlouho ještě budu čekat?“ ptal se jednou večer. Protože ještě neuměl počítat, dal mu táta na stůl v dětském pokoji papír a na něm pomocí koleček vyznačil počet dnů, které ještě zbývají do odjezdu.
„Jirko,“ říkal mu, „každý den, když se probudíš, vybarvi jedno kolečko. Až vybarvíš to poslední, tak pojedeme.“ Jirka začal vybarvovat. Třetí den se mu to čekání zdálo moc dlouhé, a tak dostal geniální nápad. Každý den vybarvil kolečka dvě, jedno ráno a druhé večer. Ve své dětské hlavince věřil tomu, že tím čekání zkrátí.
Čekání tak zkrátil o týden. Když vybarvil to poslední, přiběhl k tátovi, který ještě spal, a budil ho: „Tati, tati, vstávej! Pojedeme k babičce a dědovi.“ Táta se probudil, podíval se do kalendáře a zjistil, že do odjezdu zbývá ještě sedm dnů.
Šel s Jirkou do jeho pokojíčku, protože si v první chvíli myslel, že se spletl a namaloval o sedm koleček méně. Jenže koleček bylo správně. Když to zjistil, namaloval dalších sedm koleček a Jirka vybarvoval dál. Tentokrát už jen po jednom kolečku, protože poznal, že švindlováním čas čekání nezkrátí.


(Co když Bible nelže?, Advent-Orion 2012)

Načítám kalendář