Byla to tehdy velice lákavá šance. Náš profesor přišel s nabídkou zkoušky před oficiálním termínem začátku zkouškového období. Problém byl v tom, že ji chtěl uskutečnit hned. Mohli jsme si vybrat – buď zůstat, nebo odejít.
V čem byla jeho nabídka tak lákavá? V běžných termínech jsme museli v písemné zkoušce dosáhnout osmdesáti bodů. Tentokrát limit pro připuštění k ústní zkoušce snížil na padesát bodů. Říkal, že tím chce odměnit všechny, kdo si vzali k srdci jeho radu, kterou nám dal hned při první přednášce: „Studenti, nenechávejte si učení mého předmětu na poslední chvíli. Učte se průběžně a určitě se vám to vyplatí.“
Byl jsem tehdy jedním z těch, kdo zůstali. Ne, že bych byl tak dobře připravený, ale říkal jsem si, že by byla hloupost takovou velkorysou nabídku nevyužít.

(pokračování zítra)


(Co když Bible nelže?, Advent-Orion 2012)