Když se Robinson Grusoe ocitl po ztroskotání lodě na opuštěném ostrově, do svého deníku si udělal dva sloupce, které nadepsal „dobro“ a „zlo“. Pak tam zapisoval pozitiva a negativa situace, do které se dostal.
Byl na neobydleném ostrově, ale ještě stále živý – neutopil se jako zbytek posádky lodě. Byl mimo lidskou společnost, ale netrpěl hlady. Neměl šaty, ale byl v tak teplém podnebí, že je ani nepotřeboval. Neměl žádné nástroje nebo zbraně, kterými se mohl bránit, ale neviděl ani divou zvěř, s jakou se potkal na pobřeží Afriky. Neměl si s kým popovídat, ale loď se dostala tak blízko k pobřeží, že si z ní mohl vzít všechno, co potřeboval.
Na základě toho dospěl k názoru, že neexistuje na tomto světě tak zlá situace, aby člověk nemohl najít něco, za co by mohl být vděčný!


(Cesta vděčnosti / Cesta odcházení, Advent-Orion 2012)