Inspirací pro potěšení tohoto týdne mi byla Jarmilka. Je učitelkou na základní škole, a kdo někdy strávil aspoň chvíli v prostorách základní školy plných řvoucích dětí, dovede si dobře představit, jak moc vyřízená po vyučování Jarmilka bývá.
Ona tvrdí, že když přijde ze školy domů, není hned schopná něco dělat. Je unavená, cítí se vyčerpaná, reaguje podrážděně. Za léta pedagogické praxe vyvinula způsob, jak se nezhroutit, jak nikoho fyzicky nenapadnout a jak po jedné hodině zase normálně fungovat. Dělá to takhle:
Hned po příchodu domů hodí tašku na lavici v předsíni, uvaří si šálek kávy a vynese si jej na zahradu ke svému záhonu růží. Tam hodinu sedí, dýchá zhluboka, kouká na růže a popíjí kávu. Nic nedělá, nic neplánuje, s nikým nic neřeší. Toto je její čas, který nezbytně potřebuje k obnově duševních i fyzických sil. Rodina si už zvykla. Všichni vědí, že když nechají maminku po škole vychladnout, mohou na ni pak vznášet své požadavky, klást jí tisíce otázek a nárokovat si její čas.

(pokračování zítra)

(Jedno potěšení týdně, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)