(pokračování z minulého dne)

Po návratu ze zahrady je to zase vtipná a ležérní maminka, na jakou jsou zvyklí, a ne ta unavená a vynervovaná paní, která se jim ze školy vrací. Rádi jí tedy dopřávají její hodinku, protože dobře chápou, že i pro ně znamená zisk.
Možná nemáte zahradu, možná nemáte záhon růží, možná nepijete kávu. Ale máte možnost rozhodnout o jedné hodině svého času, a tím ovlivnit průběh zbytku dne. Záleží na tom, zda se vám podaří načerpat nové síly, abyste mohla zase dávat. Mnoho z nás dělá tutéž chybu: nemyslíme na sebe, nečerpáme. Nedopřejeme si odpočinek. Jak ale chceme dávat, když nečerpáme? Kolik zbytečných hádek jsme vyvolaly jen proto, že jsme byly unavené a podrážděné ze zaměstnání, a odskákali si to naši nejbližší, kteří s příčinou podráždění neměli zhola nic společného. Kolikrát jsme se utrhovaly na děti i na muže jen proto, že jsme mlely z posledního a domnívaly jsme se, že musíme ihned po příchodu domů naplno fungovat. Nemusíme.
Vysvětlete rodině, že váš odpočinek bude jejím ziskem. Požádejte je, ať po vás po nějakou vámi stanovenou dobu nic nechtějí, že jim o to ochotněji vyhovíte pak. Nebojte se, že to nepochopí, ačkoli může chvíli trvat, než si zvyknou. Ale i kdybyste uhájily tu jednu volnou hodinu po práci zpočátku jen jednou týdně nebo pouze v kritických dnech, za tu radost to určitě stojí.

(Jedno potěšení týdně, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)