Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami, všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali, na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi... (B21)
(Bible - Žalm 104,10-12)
Zpěv je odpočinkem pro duši a počátkem pokoje. Uklidňuje rozbouřenou mysl a usmiřuje hněv. Připravuje lidi k lásce a překonává vzdálenost mezi lidmi.
(Basil Veliký)
Ptačí zpěv
(pokračování z minulého dne)
Zabočila jsem do naší vedlejší a také výrazně tišší ulice a hladina hluku trochu poklesla. Vydechla jsem úlevou. Za chvilku budu doma. Přehodila jsem si těžkou tašku do druhé ruky a opatrně překročila hromádku na chodníku. To musela být doga lidských rozměrů, napadlo mne. A vtom jsem uslyšela zpěv. Ptačí zpěv. Překvapeně jsem vzhlédla do koruny lípy stojící přes ulici. V jejích holých větvích jsem spatřila černý obrys kosa. Seděl na kraji větve směřující do ulice a zpíval z plných plic. Jeho líbezné trylkování se neslo nad vším tím hlukem aut, tramvají a sanitek. Jako by mi vlévalo novou sílu do žil. Tohle mi celou zimu chybělo!
Zalévala mě čirá blaženost. Kosi už zpívají! Ulice byla náhle jiná. Působila vlídněji. Náhle jsem překypovala nadšením a nutně jsem to potřebovala někomu říct, podělit se s někým o tu překvapivou radost. Ale komu bych tak mohla říct: Hele, zpívají ptáci, aby si nepomyslel, že jsem střelená? A tak jsem tichounce, jen tak jako sobě, zašeptala: Díky, Bože. Díky za tohle potěšení…
(Jedno potěšení týdně, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)