Setkáme-li se s někým, pak ať chceme nebo nechceme, dochází k vzájemnému sdělování. Platí zde základní věta teorie sociální komunikace: „Není možné nekomunikovat.“ A dochází-li ke komunikaci (vzájemnému sdělování a sdílení), pak zároveň – ať chceme nebo nechceme – dochází i k vzájemnému ovlivňování. Jeden na druhého zapůsobíme. Někdy více, někdy méně. Jednou v tom směru, jindy v jiném směru. Nikdy však neodcházíme ze setkání s druhým člověkem a z rozhovoru s ním takoví, jací jsme do tohoto styku vstupovali. Vždy se něco změní. Co?
Mění se naše informovanost. Mění se náš postoj – jak k věci, o níž jsme hovořili, tak k člověku, s nímž jsme hovořili. Mění se naše záměry, někdy i cíle. Upravuje se naše strategie atp. Co způsobuje tyto změny? Ukazuje se, že to jsou jednak naše verbální (slovní) projevy, jednak celá řada našich mimoslovních, tzv. nonverbálních projevů.

(pokračování zítra)

Jaro Křivohlavý, Tajemství úspěšného jednání, Grada Publishing 1995