Bylo krásné letní odpoledne, když jsme se vraceli s manželem od klokotského kostelíku na nádraží v Táboře. Nohy nás už bolely, a tak jsme nasedli do městského autobusu. U řidiče jsme koupili dvě jízdenky. Ale ať jsem je zkoušela natisknout, jak chtěla, nedařilo se mi to. Optala jsem se několika cestujících, jak se jízdenka narazí, ale nikdo mi nepomohl. Situace sváděla k tomu, jet načerno. Vnitřně jsem toužila po poctivé jízdě a touto situací jsem se necítila dobře.
Vtom ke mně popošel starší pán a nabídl se, že mi jízdenky označí. Podařilo se, já poděkovala a spokojeně se usadila na sedadlo.
Po krátké chvilce tento pán vstal a k mému překvapení začal u lidí kontrolovat jízdenky. Byl to totiž revizor! V tu chvíli se mi ulevilo. Uvědomila jsem si, že mě musel pozorovat a možná čekal na okamžik, kdy s nenaraženými lístky pojedu načerno. Teď jsem byla vděčná za to, že se tak nestalo…
Podobně i Bůh sleduje naše každodenní jednání. Je skrytý, ale přesto nás vidí. Vidí to dobré i zlé, čeho se dopouštíme. Jako je schopen nás výchovně vytrestat za úmyslná provinění, je mnohem více schopen a ochoten nám pomoci všude tam, kde toužíme po správné věci. Nezapomínejme na to. Bůh nás vidí a důvěrně nás zná. Kéž by nám toto zjištění nikdy nenahánělo strach, ale naplňovalo nás jistotou a vděčností!

H. M.