(pokračování z minulého dne)

Oceňovaly jsme Boží moudrost, již pozorujeme v Božím jednání a ve vedení našich rodin. Bylo skvělé sdílet spokojenost s ženským údělem, zápal pro vynalézavost a efektivní práci v domácnosti, nadšení pro podporu svých mužů a radost z pokroků a vývoje ratolestí.
To neznamená, že nevidíme žádné problémy nebo že je tajíme. Znamená to tolik, že věříme, že nám Bůh nenaloží víc, než uneseme, že se spoléháme na jeho milosrdenství, že se o nás vždycky postará. To neznamená, že naši manželé jsou milionáři, filmové hvězdy a sportovní přeborníci zároveň. Věříme však, že Bůh nás s nimi ve své svrchované moudrosti spojil. Myslíme si, že lepšího partnera bychom stěží samy našly. Cítíme se poctěny, jak báječně nás Bůh v našich mužích zaopatřil. To neznamená, že naše děti nezazlobí, že jsou dokonalé a nikdy s nimi nejsou potíže. Tak to není. Ale máme Ducha Učitele a Utěšitele a navíc Přímluvce Krista Spravedlivého, který nám pomáhá v našich pádech a selháních, ukazuje nám a odpouští všechny naše nepravosti.
Když jsme se loučily, říkaly jsme si, že takové chvály bychom si měly dopřávat častěji. A že bychom je měly zavést do každého babince, ve kterém se ocitneme. Vždyť koneckonců jde o naplnění biblického příkazu: A buďte vděčni.


(Brusinky, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)