00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna.
(Bible - Deuteronomium 8,5)

Dítě musí nejdříve nasytit svou základní potřebu bezpečí. Teprve potom se dá u dítěte utvářet touha po odpoutání, po vlastní vůli a svobodě.
(J. Prekopová)

Den, kdy mi rozbili talíř


Bylo to krátce po půlnoci. Ve městě Daltonu, v americkém státě Georgia, jsem z matně osvětlené telefonní budky volal svým rodičům. Moje první letní brigáda nedopadla tak, jak jsem očekával. Protože nám přidělili velmi těžkou práci, moji dva nejlepší přátelé to vzdali a odjeli do Texasu a já jsem se zatím musel spokojit s kavalcem u Armády spásy, než si najdu jiné ubytování. I když mi bylo osmnáct, cítil jsem se všelijak.
Nikdy předtím mi hlas maminky a tatínka nezněl tak sladce jako tenkrát. A třebaže jsem se snažil zakrývat stesk a osamělost, nepodařilo se mi to. Před odjezdem jsem totiž rodičům řekl, že když s tím budou souhlasit, vrátím se až na konci léta; ale nyní, kdy přede mnou ležely ještě tři měsíce, zdálo se mi, jako by to měla být celá věčnost.
Když jsem vylíčil svou situaci, chtěl jsem maminku požádat, jestli bych se mohl vrátit domů. Sotva však řekla: „Proč nepřijedeš...“, skočil do rozhovoru tatínek, který byl na druhém telefonu, a přerušil ji: „Budeme rádi, když se vrátíš, ale my jsme už rozbili tvůj talíř.“ (Přeloženo do texaské mluvy to znamenalo: „Maxi, milujeme tě, ale je čas, abys už dozrál.“)
Má se za to, že moudrý otec ví, kdy má svého syna vystrčit z hnízda. Je to nepříjemné, ale musí to tak být. Vždycky budu svému otci vděčný, že mi dal křídla a naučil mne létat.

Max Lucado

(Na kovadlině, LUXPRESS s.r.o. 2008)

Načítám kalendář