Malí žáčci-druháčci těžce válčili s dělením. Celé třídě se nevyvedla jakási důležitá písemka, notýsky se hemžily čtyřkami a pětkami. Osmiletá holčička předložila notýsek matce k podpisu. Ta ji upřímně pochválila, že se snažila a aspoň něco vypočítala, a pod její první čtyřku usadila svůj rozmáchlý podpis.
Asi za dva dny matka potkala dcerčinu učitelku, která jí pověděla tuto historku: Když třídě rozdávala oznámkované písemky, byla sama nešťastná z toho, že to tak „hrozně dopadlo“, a zastavila se u její holčičky s poněkud vyčítavou otázkou: „Copak ti řekne maminka, až tu čtyřku uvidí?“ Malá prý na ni upřela své velké modré oči a s klidem, poněkud si ještě šlapajíc na jazyk, spisovně odpověděla: „Nic. Moje maminka ví, co je v životě důležité.“ „Neumíte si představit, jak jsem se před těmi dětmi zastyděla,“ dodala ještě paní učitelka, která patřila do rodu těch moudrých.
Nedá se samozřejmě tvrdit, že školní výsledky nejsou vůbec důležité. Ale mysleme občas také na to, jak unaveným dětem jejich školní povinnosti odlehčit, a hlavně mysleme na to, jak do života celé rodiny dostat co nejvíc radosti.


(Malá povzbuzení pro mámy a táty, Portál 2004)