Jednou vedl mistr své žáky k tomu, že nestačí v životě jen něco dělat, ale je potřeba v to také doufat. Když jeden z žáků nechápal tuto radu, vzal ho mistr na loďku a vypluli spolu na jezero.
Nejdříve odstrčil veslem loď od břehu, a teprve když je proud a vítr odnesl dál na jezero, začal mistr veslovat. Nasadil však jen jedno veslo, a tak se loďka točila stále kolem dokola.
„Jaký to má smysl?“ křičel žák. „Když se přece chceme dostat dál, musíš používat obě vesla!“
„To je správně,“ řekl mistr.
„Jedno veslo se jmenuje ‘pracovat’ a druhé se jmenuje ‘doufat’. Jenom ten, kdo svoji práci spojí s touhou, dostane se opravdu dál.“


(Vitamíny pro duši, Vyšehrad 2004)