(pokračování z minulého dne)

Jinak tomu ale je ex post – ve chvíli, kdy se dívám dozadu na to, co bylo, a hodnotím to. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří mi po překonání těžké zdravotní komplikace řekli – a bylo v tom hodně upřímnosti –, že jsou vděčni za to, že tímto těžkým úsekem života prošli a že to přežili. Podobně tomu bylo i v mnohých mezilidských životních tragédiích. I tam jsem slyšel: „Bylo to strašně těžké. Jsem rád, že je to za mnou. Jsem však vděčný za to, že jsem tím prošel.“
Sám patřím k lidem, kteří se takto dívají na to, co těžkého v životě prožili. S vděčností vzpomínám na to, co mi bylo v mládí dáno, když jsem místo studia musel tři roky pracovat na šachtě na Kladně. Nevím, zda bych tak odpověděl – že za to mám být vděčný – ve chvíli, kdy jsem poprvé fáral. Byl jsem totiž natolik unaven, že jsem neměl ani sílu přejít od těžní věže do šatny a převléci se. S časovým odstupem však dnes mohu říci, že jsem za tuto těžkou fázi života vděčný. I tak je třeba možno porozumět slovům Bible: „Dobře mi, že jsem byl pokořen, abych se naučil tvým příkazům.“ (Ž 119,71)


(O vděčnosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)