Jeden chudák přišel za boháčem a prosil ho o kousek chleba. Boháč mu nejen nic nedal, ale když viděl, že se chudák nemá k odchodu, popadl ho hněv, vzal kámen a hodil ho po něm. Muž kámen sebral a strčil ho do kapsy. Řekl si: „Budu ten kámen nosit v kapse, dokud nepřijde chvíle, kdy ho budu moci hodit zpátky po boháčovi.“
Prožil celý život s tou zátěží, s tím kamenem v kapse i na srdci. Konečně přišla chvíle, kdy jím mohl uhodit. Boháč spáchal zlý skutek a nato ho zbavili veškerého majetku a uvrhli do vězení. V ten den šel chudák po cestě právě kolem vězení a viděl v poutech toho, který býval boháčem. Pokročil vpřed, vytáhl kámen z kapsy a konečně napřáhl ruku, aby ho po něm hodil. Ale nehodil. Nechal kámen spadnout na zem. Řekl si: „Ubožák! Byl bohatý a mocný, ale teď je mi ho líto. Proč jsem tak dlouho ten kámen nosil? Bylo to úplně zbytečné!“


(Květiny pro duši, Portál 2011)