Dostane-li se mi do ruky nějaká tiskovina, přeskakuji úvodní povídačky a jdu rovnou „na věc“. Několikrát jsem se pokusil vzít úvodníky na milost, ale bezvýsledně. Ovšem přestože já úvodníky ignoruji, ony neignorují mě. Zatímco já se jim snažím vyhýbat, ony se mi nevyhýbají. Nakonec jsem byl životem donucen i k tomu, abych je sám produkoval! Už lidová moudrost praví: „Odříkaného chleba největší krajíc.“ Toto pořekadlo mě v mém životě neustále pronásleduje. Abych to osvětlil, předkládám o sobě pár autobiografických údajů:
Nečtu úvodníky. Pracuji ve službách církve, zvěstuji víru psaným slovem. Mým pracovním nástrojem je hlavně počítač a internet. Rád a hodně čtu. Vzal jsem si za ženu matematičku.
Nyní aplikace přísloví o odříkaném krajíci:
Svůj ambivalentní vztah k úvodníkům jsem již vysvětlil. Pokud jde o církev a víru, odmalička jsem nerad chodil do kostela. Nikdy jsem nebyl technický typ, od počítačů jsem si odjakživa zachovával uctivý odstup. Co se psaného slova týče: z češtiny jsem nikdy neměl jedničku a nerad jsem četl. A co se mé ženy týče – matematika ani matematici nikdy nepatřili do okruhu mých zájmů.
Ale Bůh má opravdu smysl pro humor. A nejen to – je i dost mocný, aby si používal slabé lidi a proměňoval náklonnosti jejich srdce. Zjišťuji totiž, že mnohé „odříkané krajíce“ jsem si pod vlivem okolností postupně zamiloval. Přestože jsem nikdy úvodníky nečetl, nyní mi psaní úvodního slova dělá i radost. A dokonce k tomu používám svou mateřštinu, v níž jsem nikdy neexceloval. V církvi, kterou jsem od dětství příliš nemusel, nyní pracuji rád. Četba mi v dětství nevoněla, nyní ji provozuji s chutí, a to prakticky vždy a všude. Ačkoli dodnes nejsem technický typ, práci na počítači a s internetem jsem si nakonec také oblíbil. A třebaže matematika nikdy nebyla mým „šálkem čaje“, matematičku, která už řadu let stojí po mém boku, mám také stále rád.
Přeji vám, abyste si byli jisti tím, že Bůh s námi má dobré úmysly. Pravda, má také smysl pro humor, takže občas každému z nás nadělí nějaký ten „odříkaný krajíc“.

(Ve víru víry, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2011)