Ve třicátých letech minulého století se jeden mladý cestovatel vypravil do francouzských Alp. Došel na rozlehlou, neúrodnou a pustou planinu. Bylo to skličující místo, odkud by člověk nejraději hned zase utekl. Mladý cestovatel byl však tak unavený, že se zastavil, aby si odpočinul. Najednou uprostřed pustiny spatřil shrbeného starce. Na zádech měl pytel plný žaludů a v ruce metrovou železnou hůl. Vytlačoval do země důlky a do nich sázel žaludy z pytle.
„Už jsem zasadil přes sto tisíc žaludů, ale asi jen desetina z nich vzejde,“ vyprávěl muž cestovateli. Žena i syn mu zemřeli, a proto se rozhodl, že takto stráví zbytek svého života.
„Chtěl jsem dělat něco užitečného,“ vysvětloval.
O dvacet pět let později se tento cestovatel vrátil do stejných míst. Překvapeně se zastavil a nemohl uvěřit vlastním očím. Krajinu pokrýval nádherný, osm kilometrů dlouhý a tři kilometry široký pás lesa. Zpívali tu ptáci, proháněla se tu zvěř a divoké rostliny naplňovaly vzduch omamnou vůní.
Cestovatel stál a vzpomínal na pustinu, která se proměnila v dubový les. Nestalo se to samo od sebe, ale někdo se o to zasloužil.

(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)