(pokračování z minulého dne)

Existují však i důvody, které se netýkají osobně toho, kdo štěstí prožívá. Mohu být šťastná, protože se něco dobrého přihodilo někomu jinému. Není to tak nesobecké, jak by se mohlo zdát. Je jasné, že pokud prožívá štěstí někdo, kdo je mi milý, případně sympatický nebo koho mám vyloženě ráda, budu se šťastně cítit i já. Mohou to být nejbližší příbuzní – manžel a děti, kamarádky nebo známé, dokonce i úplně cizí lidé, s nimiž jsem se nikdy v životě osobně nesetkala. Přesto se mohu cítit šťastná díky jejich štěstí, s velkým uspokojením mohu prožívat jejich úspěch.
Dnes po ránu jsem šťastná hned z několika důvodů. Jedu přednášet do rodinného centra na téma, které se mi líbí, cítím, že to bude dobré, a moc se na přítomné maminky těším. Obula jsem si nové boty, které mi sluší, a i to přispívá k mým dobrým pocitům. Je tolik důvodů, pro něž bych se mohla cítit šťastně. Vyberu si ale jeden zásadní, který mne dnes hřeje nejhlouběji. Důvodem mého štěstí je štěstí člověka z mých nejbližších. Radost, již prožívá, rozechvívá i moje srdce. Dneska se cítím blažená a šťastná, protože o víkendu jsme oslavili zásnuby naší starší dcery.


(Dvě minuty ticha, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)