00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to!
(Bible - První list Petrův 4,9)

Abychom udělali pořádek ve světě, musíme udělat pořádek v národě; abychom udělali pořádek v národě, musíme udělat pořádek v rodině; abychom udělali pořádek v rodině, musíme nejdříve rozvíjet svůj osobní život; musíme udělat pořádek ve svém srdci.
(Konfucius)

Fejeton o osobním přístupu


Byli jsme kdysi na návštěvě u známých. Paní domu nejspíš neměla k vaření příliš vřelý vztah, možná ani neměla čas něco chystat, už přesně nevím, jak to bylo. Každopádně všechno občerstvení, které toho večera přišlo na stůl, bylo průmyslově vyráběné a bylo to na něm poznat. Ne že by to nebylo dobré. Ne že by o nás nebylo postaráno. Ale bylo to tak strašně… já nevím, jak jinak to popsat… bylo to průmyslově vyrobené.
Seděli jsme v jídelním koutu naproti kuchyňské lince, žvýkali ty trochu oschlé klasické obložené chlebíčky, usrkávali cosi ze skleniček a můj muž se vzepjal k hrdinskému výkonu pochválit hostitelčino úsilí. „Ty chlebíčky jsou fajn, fakt moc dobrý, hm… tos sama kupovala?“ Řvali jsme smíchy ještě půl hodiny poté a od té doby si v podobných situacích tuto pochvalnou větu vždycky připomínáme.
Vzpomněla jsem si na ni i nedávno. Moje kamarádka je strašně aktivní. Pořád něco organizuje, všude možně se zapojuje, čile podniká. Každému pomáhá, každého komanduje, s každým si chce popovídat. Je tak společenská, že skoro nikdy není sama. Kdyby jen to, skoro nikdy není ani s manželem, ani s dětmi. Když jsme spolu seděly v kavárně, kde se mě snažila nakomandovat, abych jí vypomohla s nějakou nesmírně důležitou a prospěšnou charitativní akcí, po nějaké chvíli se řeč stočila k osobním tématům. Bavily jsme se o dětech.

(pokračování zítra)

(Dvě minuty ticha, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)

Načítám kalendář