(pokračování z minulého dne)

Letos mám kalendář se záběry z poslední divadelní hry Divadla Járy Cimrmana. Dostala jsem ho k Vánocům. Krásný, vtipný, hezky vytištěný, graficky nápaditý. Je to skoro sběratelský kousek. První týden jsem z něj byla nadšená. Ale už se opravdu moc těším, až ho vyměním. Zcela podle cimrmanovské tradice jsou tu totiž jako významné označeny ty dny, kdy neuznaný mistr něco vybádal, napsal nebo zcela zničil. Já se v tom kalendáři vůbec nemohu najít!
Taky jsem zjistila, že když si tak dumám, mívám tendenci koukat takzvaně do blba. Koukat na zátiší s květinami, čokoládou nebo nádobím je mi moc příjemné. Jenomže nedokážu nezávazně koukat na ty známé postavy herců stylizované do velkých osobností české národní historie. Naprosto odvádějí mé myšlenky! Letos si pospíším a vyberu si zase nějaké to kuchyňské zátiší s pěkným neuměleckým, graficky nudným, ale zato přehledným kalendáriem.
Touto úvahou jsem získala odpověď na otázku, zda jsem víc zaměřená umělecky, nebo prakticky. Hm…

(Dvě minuty ticha, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)