Někdy slýcháme slova jako: „Bez tebe nebudu nikdy šťastný.“ Jak lákavé a zároveň absurdní je učinit druhého zodpovědným za naše štěstí! Vložíme-li tak velkou moc do rukou druhého člověka, znamená to, že jsme mu vydáni na milost a nemilost. A to je nejkratší cesta k neštěstí a beznaději. Citová zralost brání člověku, aby svůj duševní stav spojoval s vinou nebo zásluhami ostatních. Zralý člověk má takovou míru kontroly nad svým vlastním růstem, štěstím a proměnou, že se stal skutečně nezávislým na věcech i na druhých lidech.

Právě teď musím sám za sebe rozhodnout, kým jsem, kam jdu a proč.


(Vlídná povzbuzení na každý den, Portál 2002)