Jeden poněkud obtloustlý pán, nesportovní typ, chtěl poprvé vysednout na koně. Vložil levou nohu do třmenu a přidržel se pevně sedla. Když se však chtěl vyšvihnout nahoru, vyklouzla mu noha z třmene a spadl na zem.
Několik mladých lidí, kteří jej pozorovali a čekali, jak se bude tvářit, neodolalo a škodolibě se rozesmálo.
Znemožněný jezdec vstal ze země, oklepal si kalhoty a řekl: „Co je tu k smíchu? Byl jsem na zemi předtím a jsem na zemi znovu, to je všechno.“

(Úsměvy pro duši, Vyšehrad 2002)