Můžeme se domnívat, že radost je jen jistým vnějším projevem, tj. něčím, co je možno zjistit pouhým pohledem. Radost na člověku prostě poznáme. Projevy radosti jsou nejrůznější. Lidé se radují, usmívají se, zpívají či křičí a pohybují se jinak než běžně. U dětí je to ještě nápadnější. Ty dovedou samou radostí ještě skákat, ba dokonce se válet – třeba i ve sněhu. Je tedy radost něčím, co je jen na povrchu, co můžeme pozorovat „zvenku“?
Ano, radost se projevuje navenek, ale ne každý viditelný projev radosti lze považovat za projev vnitřní hluboké radosti. Mnohé se dá „zahrát“ – rozhodující není to, co vidíme na tváři. Někdy o nás platí: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

(pokračování zítra)


(Není radost jako radost, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)