Šel jsem jedno mlhavé ráno s naší Anežkou do školky po nábřeží kolem řeky Otavy. V ranní mlze tam sedělo už ráno několik rybářů a tupě zírali na klidnou hladinu řeky. Odpovídaje na neustálé otázky naší malé holčičky, sledoval jsem rybáře a jejich splávky. Najednou se začal jeden splávek potápět, vlasec napínat a rybář popadl prut. Nastal boj o život, kdy se chycená ryba nechtěla dát tak lacino.
S Anežkou jsme na břehu tiše drželi palce rybě. S profesionální deformací duchovního jsem přemýšlel o člověku, který se podobně chytil na návnadu, která vypadala tak žádostivě, ale v konečném důsledku hřích bolí a boří v našem životě mnoho dobrého. Holčička mi pevně tiskla ruku a bylo jí líto ryby, která byla v podběráku vytahována na břeh.
Pak se ale stalo něco, co nám oběma vyrazilo dech. Rybář si pěkného kapra prohlédl a hodil ho zpátky do vody. A já nově pochopil, co pro mě znamená Boží milost…

(V Boží blízkosti, Advent-Orion 2005)