Jeden velmi bohatý člověk vyslechl evangelium a přijal Pána Ježíše. Záhy na to zemřel. Protože vůbec nebyl vyučen v Božím slově, počínal si trochu nemoudře. Pokoušel se přesvědčit anděla, který pro něj přišel, aby mu dovolil vzít si s sebou něco ze svých pozemských statků. Anděl mu to všelijak vymlouval, ale muž nakonec získal povolení vzít si s sebou alespoň čtyři malé cihličky ryzího zlata. Když procházel nebeskou branou, jiní andělé jej vítali a zvali dál. Pak oslovili doprovázejícího anděla: „Co to má znamenat?“ Anděl jen mávl rukou: „Nemělo cenu mu něco vymlouvat. Jen jsem teď zvědav, co tu bude s těmi dlažebními kostkami dělat…“
Naplňuje mě radostným údivem, že nebeské hodnoty mají jiná měřítka. Co je pro nás pozemšťany největší ceninou, ryzím zlatem, úsporně do cihličky slisovaným, po tom se v nebi šlape. Po čem zde prahneme, oč usilujeme, pro co se potíme a vydáváme síly, to v nebi nemá žádnou hodnotu. Pak mě zaráží, že to nejspíš platí také naopak. To, čím opovrhujeme, čeho si nevážíme a neceníme, bude asi v nebi vzácným pokladem nedozírné ceny.
Rozhlédněte se kolem sebe a použijte nebeského ceníku.

(Brusinky, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)