Před dávnými časy stál v jedné malé odlehlé vsi opuštěný dům.
Jednou se malému psovi, který hledal úkryt před sluncem, podařilo protáhnout do opuštěného domu dírou ve dveřích. Pejsek zvolna vystoupil po dřevěných schodech a na jejich konci narazil na polootevřené dveře. Pak pomalu vešel do místnosti. Ke svému překvapení zjistil, že v místnosti je dalších tisíc psíků a že jej pozorují stejně bedlivě, jako on je.
Psík začal vrtět ocasem a zvedat uši. Ostatní psi udělali to samé. Pak se usmál a vesele zaštěkal na jednoho z nich. Zůstal překvapeně stát, když viděl, že tisíc psů se na něj směje a vesele štěká. Když opustil místnost, řekl si: „To je ale příjemné místo. Budu se sem stále vracet!“
Po čase se jiný pouliční pes dostal na stejné místo, ale na rozdíl od prvního psa se při pohledu na tisíc dalších psů cítil ohrožen. Zdálo se mu, že se v jejich pohledu skrývá agrese. Proto začal vrčet, a ostatní psi na něj přirozeně také zavrčeli. Zuřivě se rozštěkal a ostatní psi na něj štěkali také. Když z místnosti vyšel, pomyslel si: „To je ale strašné místo! Už se tam nikdy nevrátím!“
Na průčelí domu byla připevněna cedule s nápisem: Dům tisíce zrcadel.


(Příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)