Měla krásný přátelský vztah se svou dcerou Sárou, která už byla dospělá a žila se svou rodinou v sousedním městečku. Matka s dcerou si často psaly a telefonovaly. Když Sára volala matce, říkala vždycky: „Ahoj, ‘Já’, jak se dneska máš?“ Sára často podepisovala své dopisy jednoduše „Já“. Matka na ni někdy volala žertem „Já“.
Potom však Sára náhle zemřela na krvácení do mozku. Matka byla zdrcená. Nemůže být pro rodiče horší bolest, než když ztratí milované dítě. Bylo zapotřebí velké víry, aby se jí dařilo postupně bolest překonávat, žít dál.
Po dohodě s manželem se rozhodla darovat dceřiny orgány, aby mohly někomu pomoci. Tím způsobem umožnila, aby z tak tragické události vzešlo nějaké dobro.
Brzy dostala zprávu z transplantačního centra a z ní se dozvěděla, že Sářiny orgány byly poskytnuty různým příjemcům, i když jejich jména přirozeně zůstala utajena.
Přibližně po roce přišel krásný dopis od mladíka, který dostal Sářinu slinivku a plíci. Vyprávěl o tom, jak to změnilo jeho život. Přestože mladík nemohl prozradit své jméno, byla tu jedna zvláštní náhoda. Uhodnete, jak dopis podepsal?
„Já“.


(Hvězdy pro duši, Portál 2013)