Podomní opravář deštníků zaklepal jednou na dveře jistého domu s otázkou, zda by pro něj nebyla nějaká práce. Paní domu mu dala starý deštník. Její děti se hned shromáždily kolem něj, aby ho pozorovaly při práci. Po chvíli se nejstarší chlapec zeptal: „Proč děláte svou práci tak důkladně?“
„Snažím se odvést poctivou práci,“ řekl muž, aniž by zvedl hlavu. „Ale to, jakou práci jste odvedl, zjistí lidé až po dlouhé době, to už tady nebudete,“ pokračoval chlapec. „To je pravda,“ odpověděl opravář. „Potom tedy odvádíte poctivou práci proto, aby vám lidé svěřili deštníky i napříště, až sem zase přijdete.“ „Je dost nepravděpodobné, že bych se sem někdy vrátil.“
„Proč jste tedy tak čestný?“ „Především proto, že Bůh to ode mne očekává. A pak i proto, že to bude snazší pro toho, kdo přijde po mně. Kdybych odvedl nedbalou práci, lidé to zjistí a na dalšího opraváře se už budou dívat podezřele a s předsudky.“

(Zastavení na cestě života, Advent-Orion 1995)