Krásný motýl seděl na slunečnici, když pod ním po zemi pomalu lezla odporná larva. „Ty hnusná larvo, proč mi křížíš cestu?“ volal motýl. „Podívej, jak jsem krásný a ty jsi ošklivá. Já se vznáším pod nebem a ty se plazíš po prašné zemi.“
Larva odpověděla: „Motýle, moc se nenaparuj! Při vší své kráse nemáš právo mě urážet. Máme přece stejný původ, a když mi nadáváš, mluvíš proti své matce. Vždyť larva vzešla z motýla a motýl z larvy!“

Dnes se pokusím usmát sám nad sebou.

(Laskavé slovo na každý den, Portál 2006)