00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Ten dal svůj život za celé lidstvo.Tuto zprávu Bůh ve vhodný čas oznámil světu. Já jsem byl vybrán, abych ji jako Boží posel věrně a pravdivě zvěstoval jiným národům. (SNC)
(Bible - První list Timoteovi 2,6-7)

Děti mají vzácnou schopnost pravdivě a otevřeně nazývat věci pravými jmény.
(H. Chvátalová)

Bramborová kašička?


Dvě sestřičky předškolního věku procházely právě obdobím, kdy – bůhví proč – nechtěly jíst. Nic jim nechutnalo, nad vším ohrnovaly nosíky, v jídle se porýpaly a už zase utíkaly ke svým hračkám a dobrodružstvím. Jediné jídlo, které snědly vždy bez námitek a odmlouvání, byla bramborová „kašička“, a tak se vařila co nejčastěji a k čemu se dalo. Maminka velmi dbala, aby brambory měla vždycky doma, ale chybička se vloudila, právě když dělala sekanou, která také patřila k oblíbeným jídlům a na kterou se děti docela těšily. Prostě brambory beznadějně došly a nebylo kam pro ně rychle doběhnout. Maminka dala nakonec vařit rýži, ale bylo jí jasné, že rýže místo „kašičky“ jen tak neprojde. Co teď?
Protože měla právě rozečtenou knihu, kde se to hemžilo názvy cizokrajných jídel, vzala si děti stranou a tajuplně řekla: „Dnes budeme mít jídlo, které jste ještě nejedly. Je to moc zvláštní jídlo, které se jí v dalekých zemích, a jmenuje se arabský pilaf.“ Děti vykulily oči a začaly být na tu tajemnou dobrotu zvědavé.
Maminka jim dala na talíř kopeček rýže, plátek sekané, polila rýži lžící vypečené šťávy a čekala. Děti se pustily do jídla s neobvyklou chutí. Za chvíli byly talíře bez námitek prázdné. Matka si spokojeně oddechla. Holčičky seskočily ze židlí, odnesly talíře do kuchyně a najednou ta starší povídá: „Bylo to moc dobré, maminko. Ale to jsem si opravdu nemyslela, že ten arabský pilaf chutná úplně jako sekaná s rejží.“


(Malá povzbuzení pro mámy a táty, Portál 2004)

Načítám kalendář