Před lety žila v Číně rodina tvořená pouze matkou a dětmi. Nejstarší syn pěstoval pro obživu rodiny zeleninu a ovoce, které potom prodával na trhu, aby získal trochu peněz.
Jednoho dne, když se mladý muž vracel z trhu, našel na rohu ulice tašku. Když ji otevřel a podíval se dovnitř, k velkému překvapení v ní uviděl padesát zlatých mincí. Nejprve jej napadlo, že osoba, která tašku ztratila, musela mít spoustu starostí, a pomyslel si, že peníze asi potřebovala na uhrazení nějakých nezbytných výloh.
Okamžitě se rozhodl počkat několik hodin, kdyby se dotyčný pro tašku vrátil. Čekal až do západu slunce, když spatřil obchodníka, který běžel ulicí a nervózně se kolem sebe rozhlížel. Mladík pochopil, že něco hledá. Přistoupil k němu a pravil:
„Pane, ztratil jste něco?“
Obchodník se na něj podíval a odpověděl:
„Ano, chlapče, ztratil jsem důležitou tašku a nemohu ji najít.“
Mladík vytáhl nalezenou tašku a pravil:
„Je to ona?“
Když ji obchodník uviděl, zaradoval se a nadšeně zvolal: „Ano.“ A uchopil tašku, kterou mu mladík ukázal. Na okamžik se zarazil a pomyslel si, že když přizná, že je taška jeho, měl by chlapce za čestné chování spravedlivě odměnit. Kdyby řekl, že taška není jeho, zůstala by chlapci, protože ji našel.
Obchodník ji otevřel, spočítal zlaté mince a náhle se zadíval na chlapce:
„Původně bylo v tašce sto zlatých mincí. Proč je jich tam padesát?“
Začal po něm požadovat padesát zlatých mincí, které podle něho chyběly.

(pokračování zítra)


(Vlídné příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)