Byly dvě sestry. Jedna, na svůj věk poměrně zdravá, stále ještě mohla chodit, vařit a uklízet. Přesto pořád naříkala, jak se má zle. Má malý důchod, špatný byt, špatné sousedy, nikdo ji ve sboru nemá rád, všichni myslí jen na sebe... Druhá, mnohem mladší sestra přišla o nohy a dostala se do domova důchodců. Rodina ji opustila, přidaly se další zdravotní komplikace. Kdykoliv ji někdo navštívil, dokázala se usmát, povzbudit a v modlitbě nádherně děkovat za společenství ve sboru. Kdo za ní přišel, odcházel s nadějí a chutí do života. Vždyť život je tak krásný!

(Zastavení na cestě života, Advent-Orion 1995)