Nejeden člověk, který to někam dotáhl, spoléhá na vlastní moudrost a podnikavost. Zkrátka se snažil – a podařilo se mu v životě něčeho dosáhnout. Zakládá si na tom, že je úspěšný. Povyšuje se tak nad ostatní. Proti podobným myšlenkám, jež všichni dobře známe, když se porovnáváme s druhými, staví Evagrius verš žalmu: „Na svém luku jsem si nezakládal, vítězství mi nedal můj meč.“ Ani naše schopnosti nejsou totiž důvodem životního úspěchu. Ten je vždycky závislý na Božím požehnání. Vždyť své silné stránky jsme také dostali darem od Boha. Jedině když si vděčně uvědomujeme Boží milost, můžeme též vděčně hledět na své úspěchy. Víme totiž, že jsou vždycky Božím darem a nikdy naší vlastní zásluhou. S vděčností můžeme být hrdi na to, čeho jsme dosáhli. Vždycky bychom ale měli chválit Dárce všeho dobra, místo abychom vychvalovali sebe samé.

(Duchovní lékárnička, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015)