Máme zato, že pokud někoho známe, tak především sami sebe. Známe své schopnosti a vlohy, někdy se trápíme svými limity. Příliš často se vzdáváme, protože si nevěříme. Nedovedeme zatnout zuby a bojovat. Spokojíme se s tím, co už umíme a známe a co jsme dělali dosud. Jakákoli změna se nám zdá nebezpečná a nejraději bychom se jí vyhnuli. Nakonec nás ale život donutí pohnout se z místa, ale občas je už natolik pozdě, že se nám celá konstrukce našich schopností a dovedností zhroutí jako domeček z karet.

Dnes nebudu říkat: „Každá změna je k horšímu.“


(Laskavé slovo na každý den, Portál 2006)