Smutný člověk se často utápí ve svém smutku a zdá se mu, že proti němu nic nezmůže. Často se jeho smutek patologicky zvrhne v depresi. A to je nemoc, kterou člověk musí prostě jen snášet, případně zmírňovat léky. Evagrius ale nepřipouští sebelítost, v níž to se sebou samými vzdáváme. Upozorňuje nás na léčivou sílu hudby. Zpívané žalmy proměňují podle jeho zkušenosti nejen duši, ale i tělo. Evagrius přitom čerpá z Pythagorovy teorie hudby. Pythagoras tvrdí, že rytmus hudby přivádí člověka do styku s vnitřním rytmem vlastní duše. Harmonie hudby pak ovlivňuje harmonii duševních sil. Nejsme vydáni svému smutku na pospas. Bůh nám daroval hudbu jako lék. Víme, že si můžeme kdykoli zazpívat. Občas je to ale třeba opravdu i udělat.

(Duchovní lékárnička, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015)