Z Keni pochází půvabný příběh o jednom netradičním přátelství.
Hrošík jménem Owen, jak ho pokřtili strážci parku, byl teprve mládě, ale už vážil kolem 300 kg. Při povodni Owena smetla řeka Sabaki a odnesla ho až do Indického oceánu. 26. prosince 2004 se zatřáslo mořské dno a vytvořilo vlnu tsunami. Ta udeřila na pobřeží Keni a nebohého Owena vyvrhla na břeh.
Hroši jsou silně sociální zvířata a mláďata zůstávají s matkou až do svých čtyř let. Owen ztratil svou hroší maminku v rozbouřené vodě. Traumatizovaný hrošík hledal náhradní matku a našel ji v želvě obrovské žijící v přístavu Mombasa. Stoletá želva rychle přijala svou novou mateřskou roli.
Hroch chodí za želvou jako na svou matkou. Když se přiblíží někdo cizí, Owen začne být agresivní a chrání želvu, jako by chránil svou biologickou matku.
Hroch a želva, neobvyklý pár, spolu plavou, jedí i spí.
Vzpomněl jsem si na biblická přátelství, která také překonávala hranice a očekávání.
Rút a Noemi. Jejich přátelství obrací na hlavu všechny vtipy o tchyních.
David a Jónatan. Princ a pasáček. Jeden zrozen k tomu, aby byl králem, druhý k témuž povolán. Měli být konkurenty, ne nejbližšími přáteli…


(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)