Alena poslouchala kázání ve sboru. Když končila pobožnost, počkala, až se ostatní rozloučí s kazatelem, a pak k němu přistoupila se slovy: „Velice se mě dotklo, bratře kazateli, když jsi hovořil o lidech, kteří v hněvu říkají druhým zraňující slova. Díval ses přitom přímo na mě a já vím, že jsi mluvil o mně.“
Kazatel však ve skutečnosti Alenu skoro neznal a myšlenka, že by rozebíral její chyby na veřejnosti, ho ani ve snu nenapadla.
Alena si ale myslela, že kazatel veřejně odhaluje její tajemství.
Urazila se.
Stala se obětí svého pokřiveného myšlení.


(Vyhraj život! Cíl, Advent-Orion 2016)