Vztahovačnost
Alena poslouchala kázání ve sboru. Když končila pobožnost, počkala, až se ostatní rozloučí s kazatelem, a pak k němu přistoupila se slovy: „Velice se mě dotklo, bratře kazateli, když jsi hovořil o lidech, kteří v hněvu říkají druhým zraňující slova. Díval ses přitom přímo na mě a já vím, že jsi mluvil o mně.“
Kazatel však ve skutečnosti Alenu skoro neznal a myšlenka, že by rozebíral její chyby na veřejnosti, ho ani ve snu nenapadla.
Alena si ale myslela, že kazatel veřejně odhaluje její tajemství.
Urazila se.
Stala se obětí svého pokřiveného myšlení.
