Mráz uspal stromy, uspal lesy,
pod jeho dechem ztich potoků běh,
usnuly hvězdy pod nebesy,
vše uspal jeho chladný dech.
Ledem pak spoutal rybníky v dáli,
na okna ledové květy vryl rázem,
zalétl k nebesům, kde hvězdy spaly,
stříbrný jejich třpyt nasypal na zem.
Střechy pak ozdobil rampouchy ze stříbra
a mlhu zaklel v překřehké krajkoví,
ve větvích stříbrných vítr když zahvízdá,
harfovým tónem mu ozvěna odpoví.

(František Bukvaj, Vyznání Vysočině)