Koupila jsem si obraz
s levandulí a bílým motýlkem.
Dívám se na něj a rozjímám,
čím mě oslovil a co povídá.
Každý v něm vidí něco jiného
to já vím, co vidím, já to prozradím.
Nešlo ho tam nechat a odejít
– má v sobě kouzlo a zvláštní klid.
Ta levandule, zdá se i voní.
Je to krásná modravá květina i bylina
– svou čistotou je zářivá a léčivá
radost oku a srdci rozdává.
Připomíná mi moji kamarádku
Janičku – tu ráda mám,
ona miluje levanduli,
ať ji jen Bůh chrání a pozvedá.
Na květu sedí bílý motýlek,
vidím v něm naději
– vznáší se jak andílek.
Naději, kterou nám Bůh dává
– On samotné nás tu nenechává.
V dálce se ztrácí a bledne tato květina
– je to obraz pomíjivosti života,
kdy naše cesta se ztrácí.
Psáno v Bibli je život se přirovnává
k trávě, která vadne a usychá.
Ale vždy je tu opět naděje,
ta větší sílu má.
Bůh nám dal víru
nebát se a jít dál.
Když přes slzy nevidíš
– On v této chvíli tě vezme do
dlaně a bude hřát.

(Eva Charvátová)