Miluji světlo. Miluji první sluneční paprsky, které se časně ráno odrážejí od hladiny jezera a vrcholků hor; miluji polední sluneční žár i měkké světlo zapadajícího slunce.
Mám rád chladivý měsíční svit a tichý zázrak hvězd. Na ostrově u protinožců, daleko od civilizace, rád lehávám na zádech a zírám na překvapivě jasnou Mléčnou dráhu a Jižní kříž.
Slunce i měsíc jsou Božími dary, a proto bychom měli poslechnout moudrého muže, když říká: „I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech…“
Náš svět je neuvěřitelně krásný a život nepředstavitelně záhadný. Chci se naučit radovat se z každého dne naplněného sluncem.
Při ranní procházce jsme s manželkou viděli salašníka sedícího na kůlu – jen asi třicet centimetrů od nás. Přestože je tento malý pták velmi plachý, ani se nehnul a dovolil nám, abychom si ho v tichosti prohlédli. Potom kolem nás proletěly dvě samičky salašníka, za nimiž se hnali zářivě zbarvení samečci. Na chvíli jsme měli pocit, že jsme obklopeni samými salašníky.
„Chvíle milosti,“ zašeptala manželka. Úžasný vstup do nového dne!

(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)