Jednou pozdě na podzim manželka vysypala čerstvou mulčovací kůru k cestě v zahradě za domem. Část hromady rozhrabala mezi azalky, ale nevyužila ji celou. Když napadl sníh a zakryl vše vrstvou sněhu, pořád bylo vidět, kde se hromada nachází. Vypadalo to, jako by v těch místech rostla obří houba.
Pod hromadou mulčovací kůry však nerostly houby, ale něco mnohem lepšího – narcisy, krokusy a funkie. Když jsem tu a tam procházel kolem, přemýšlel jsem, jestli pod takovou vrstvou kůry přežijí.
Odpověď na svou otázku jsem dostal až v březnu, když roztál sníh. Z rozmrzlé hromady kůry vytryskl nový život jako pramen, žlutý pramen. Rostliny, které pod hromadou vyrostly, byly žluté, protože strávily velkou dobu v temnotě. Během jednoho či dvou dnů však slunce udělalo svůj chlorofylový zázrak a listy rostlin zezelenaly.
Už jste se někdy cítili jako květiny pod hromadou mulčovací kůry? Možná se tak cítíte právě teď. Milost je zde pro vás! Milost je jako pramen – pramen čisté, osvěžující, životodárné vody. Pokud se z něj napijete, vytryskne tento pramen i z vás. Jeho božská moc vám dodá sílu, abyste se dokázali prodrat ke světlu. Možná budete trochu pomačkaní, ale budete připraveni „užít si jara“!

(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)