Před časem jsem se zájmem sledovala v televizi pořad o lidském mozku. Zaujal mne výzkum různých center, která mají pro nás zásadní význam. Mezi nimi se objevilo i centrum, které zodpovídá za to, jak a zda vůbec dokážeme prožívat radost.
Vědci pomocí EEG a magnetické rezonance zkoumali, která místa v mozku mají zvýšenou aktivitu při různých činnostech a emocích. Také zkoumali, do jakého věku jsou tato centra dostatečně aktivní a kdy asi postupně ztrácejí svou funkci.
K mému překvapení zjistili, že centrum, které zajišťuje prožívání radosti, je funkční až do konce života. Zajímavé je i zjištění, že například lidé s Alzheimerovou nemocí, kteří ztrácejí paměť a časem nepoznají ani své děti a nedokážou se zorientovat v běžných činnostech, se dokázali radovat a smát! Dokázali i ve svém údělu, odtrženi od reálného života, prožívat radost! I když mnohá důležitá mozková centra u nich ztratila svou funkci, toto jim Bůh ponechal až do konce života.
Vidím v tom důkaz Boží lásky k nám. Jakoby ochránil místečko, které nám dokáže i v nejtěžších situacích dodávat smysl života, radost a vědomí, že nám rozumí a je stále s námi.


(Cesta porozumění / Cesta bolesti, Advent-Orion 2015)