Můj dědeček měl farmu. V životě se rozhodl pro dost neobvyklý životní styl – snažil se řídit Božím slovem. Nebyl kdovíjak úspěšný farmář. Obdělával pole s rozlohou asi 65 ha, choval krávy a pěstoval různé plodiny. Přitom svým jednoduchým způsobem vyjadřoval svou víru.
Každý den, těsně po snídani, začínal rodinnou bohoslužbou. Před snídaní bylo nutné podojit krávy. Potom, hned po chlebu a bílé kávě, jsme šli do obýváku, který jsme zřídkakdy používali na něco jiného. Tam jsme si posedali, přečetli jednu kapitolu z Bible a mluvili o ní. Pak jsme si všichni klekli a modlili se tak dlouho, dokud to dědeček považoval za potřebné. Byla to dlouhá modlitební chvíle, při které každý klečel s tváří položenou na křesle nebo gauči. Ještě se mi vybavuje pach gauče… Teprve potom jsme vyšli ven a pustili se do práce na polích.
Takto se mi vtisklo do paměti moje dětství. Žili jsme jinak než ostatní lidé, ale byli jsme šťastní.

(Pojďme si číst, Advent-Orion, Vrútky 2006)