Určitě ho znáš. Jeho tvář jsi sice nikdy nespatřil. Nemůžeš popsat jeho hlas, ani nevíš, jak vypadá. Ale když je ve tvé blízkosti, cítíš to přímo u srdce. Pokud jsi byl někdy v nemocnici, mohl jsi pocítit jeho kožený dotek na svých rukou. Jestli jsi měl někdy pocit, že tě někdo pronásleduje, mohl jsi vnímat jeho studený dech za krkem. Možná ses někdy probudil uprostřed noci v cizí místnosti. Pak to byl jeho jemný šepot, který tě oloupil o klid.
Určitě víš, o koho se jedná. Byl to zloděj, který způsobil, že ses potil a chvěl, když jsi šel žádat o práci. Byl to poradce, který ti doporučil vyměnit integritu za popularitu. A byl to také on, kdo ti šeptal do ucha, když jsi odcházel ze hřbitova: „Můžeš být další.“
Je to Černý Bart duše. Nestojí o tvé peníze. Nechce tvé šperky. Nejde po tvém autě. Chce něco mnohem cennějšího. Chce tvůj pokoj – tvoji radost. Jeho jméno? Strach.
Snaží se o jedno: vzít ti odvahu a nechat tě schouleného a třesoucího se. Jeho modus operandi je manipulovat tě něčím neznámým, trápit tě něčím tajemným. Strach ze smrti, strach z neúspěchu, strach z Boha, strach ze zítřku – jeho arzenál je široký. Jeho cíl? Vytvořit zástup obětí, zbavených radosti.
Nechce, abys šel vzhůru, k výšinám. Počítá s tím, že když tě dostatečně zastraší, přestaneš hledět na špičky vrcholů a založíš svou existenci v pochmurné nížině.

(Potlesk nebes, Luxpress 1998)