Dobré Jitro

dobrejitro.cz

Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. (B21)Bible - Genesis 2,15

Květiny nemohou kvést bez slunečního tepla. Lidé se nemohou stát lidmi bez tepla přátelství. Phil Bosmans

Pondělí 21 leden 2019

Svátek: Běla

předchozí další
Zobrazit kalendář
dobrejitro.cz

Autor: Tomáš Sedlák

Zobrazit

Cítili jsme se jako Adam a Eva...

Jsem si čím dál jistější, že to, co v dnešní hektické době potřebujeme ze všeho nejvíce, je začít žít jednoduše. Místo toho, abychom byli ve vleku mobilních telefonů, e-mailů a peněz, měli bychom se vrátit k jednoduchým principům, které nacházíme v Bibli.
Písmo nám říká, že Bůh vysadil zahradu a postavil do ní první lidi, aby ji obdělávali a střežili. Jen málokdo z nás se živí zemědělstvím, ale pokoj mysli lze najít i tak, že si pořídíme zahradu – může být úplně malá. Když jsme se přestěhovali do Washingtonu, koupili jsme si dům, který měl krásný, ale zanedbaný pozemek. Vzadu za domem rostly stromy, mezi kterými bylo i několik statných, nejméně sto padesát let starých dubů. Předchozí majitel na zahradě vysadil několik velmi kvalitních azalek a jiných keřů, ale jelikož měli sedm dětí, ze zahrady se brzy stalo dětské hřiště.
Když jsme se tam nastěhovali my, dost jsme se nadřeli, než jsme pozemek dali do pořádku. Postupně se nám zahrada měnila pod rukama a za několik let získala příjemnou atmosféru. Děti ze sousedství se k ní přestaly chovat jako k veřejnému dětskému hřišti a nám se podařilo na ní vypěstovat souvislý zelený trávník. Snil jsem o tom, že budu mít v přední části záhon s květinami, ale bránil mi v tom statný javor, který byl rok od roku mohutnější.
Když jsme v domě žili už dvacátý rok, udělali jsme rozhodnutí: je načase, abychom se s javorem rozloučili. Pokáceli jsme ho a zaplatili si firmu, která odstranila pařez. Potom jsem se pustil do úpravy zeminy. Trvalo mi mnoho hodin, než jsem půdu, která byla prorostlá kořeny, z nichž některé byly silné jako moje paže, přetvořil v úhledný záhon.
S manželkou jsme si koupili knihy o pěstování trvalek a rozhodli se pro plaménky a astry, denivky a pro pomalu rostoucí javor dlanitolistý. Později jsme ještě přidali jiřiny.
Naše zahrada, kterou jsme obdělávali „v potu tváře“, po nějakém čase vypadala opravdu úchvatně. Každá rostlina předčila naše očekávání. Jiřiny se neuvěřitelně rozrostly a měly stovky sametových květů.
A my jsme se cítili jako Adam a Eva – byli jsme spokojení, šťastní a blízko Bohu.

(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)