Takové tříleté děti jsou velice učenlivé a pracovité. Když se dívám, jací z nich pak časem jsou lenoši a tvrdohlavci, vždycky si vzpomínám, jak to bylo tenkrát roztomilé.
Syn se díval, jak dávám prádlo do pračky a potom tam sypu prášek. Celý pracovní postup si zapamatoval, ale rozhodl se, že to trochu vylepší. Druhý den jsem ho přistihla, jak posbíral různé oděvy, ubrusy ze stolů, dal je do pračky a zasypal pytlíkem moučkového cukru, na který se mu povedlo dosáhnout ve spižírně. Jindy nám přestal fungovat budík. Hodinář se nás potom ptal, co jsme s ním dělali, že byl celý zalepený jako od cukru. Naše nápadité dítě, když uvidělo opravený budík, křičelo, že dneska ještě nebumbal a neslo ho k hrnku s čajem. Takže budík dostával pravidelnou koupel ve sladkém čaji.
Uteklo to jako voda. Dneska od toho malého pomocníka slyším samé „no jo, já to pak uklidím“, ale většinou to nedopadne.

(Zdroj internet)