Mistr sice nedůvěřoval vědomostem a učení o věcech božských, nikdy však nepropásl příležitost povzbudit umění a vědy a všechny ostatní formy vzdělávání. Nebylo tedy překvapením, že ochotně přijal pozvání, aby oslovil univerzitní shromáždění.
Přijel o hodinu dříve, prošel se po univerzitním areálu a žasl nad vymoženostmi zdokonalujícími výuku, jaké za jeho časů vůbec neexistovaly.
Jak pro něj bylo typické, jeho proslov před shromážděním netrval ani minutu. Řekl: „Laboratoře a knihovny, sály a kolonády a klenutí a učené přednášky – to všechno nebude k ničemu, bude-li chybět moudré srdce a vidoucí oko.“

(Minutová moudrost , Cesta Brno)